Případ hubeného vojína

Ivo Jahelka

1:VEojín PDiskoř MEiloš mHěl čtyřicet kEilo,
prF#mopadlEej hrF#mudní kEoš, nHa břicho nezbEylo,
vAon však na to nEedbal F#a s pýchou prEavou
čAasto se holEedbal sHe svou postavEou.
Prej kdAyž si, váženEí, z hlF#mavy sundá čAepici,
tGak že klidně prAoleze hlGavní skrze hAoufnici.
R:KGanón, rajón, lHampas, bEumHE 
2:Tenkrát v opilosti četař ho poňoukal,
aby ty svý kosti do těla nasoukal,
že má fůru keců, na něj se vobořil,
zpitej Piškoř z hecu do laufu se vnořil,
leč hlava se v hlavni mu nějak divně zaklesla,
pak už ani kroucením vyprostit ven nešla.
3:Blížil se čas střelby, s ním se blížil malér,
dávno už neměl by v hlavni bejt ten frajer,
tak jsme mu polili hlavu trochu volejem
na čištění po střelbách - snad k výsledku dospějem.
To je, vážení, situace k zasmání,
jenže to tu taky trochu basou zavání.
4:Střelby jsme prošvihli díky přítomnosti
vojína Piskoře v nábojový komoře,
tím pádem jsme všichni bez vycházek byli,
tož jsme Piskořovi na těle ublížili,
neměl cpát hlavu tam, co je místa málo,
pane prokurátore, dyk se tak moc nestalo.
*:Teda Aaž na tu zlomenou nohu,
na těch pár vyraženejch zubů,
a na to voko už vidí,
výše trestu sHme mi zdá přDiměřenGá,
Aale tak pro vEosm lidAí.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:15:23.185+00:00
Výsledky hledání: